Pracovní doba pedagogických pracovníků

KOMENTÁŘ

k vyhlášce č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí

Dne 1.11.2007 nabyla účinnosti vyhláška č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení.

K § 3

Pracovní doba pedagogických pracovníků

Přítomnost pedagoga na pracovišti

Ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky doslova uvádí: Nejde-li o výkon přímé pedagogické činnosti, může pedagogický pracovník vykonávat práci na jiném s ním dohodnutém místě. Jinými slovy tu část pracovní doby, ve které pedagog vykonává práce související s přímou pedagogickou činností, lze vykonávat i na jiném dohodnutém místě, než je místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Vyhláška se v tomto ustanovení odvolává na ustanovení § 2 odst. 4 zákoníku práce, které definuje pojem závislé práce. A součástí této zákonné definice je právě ustanovení, které připouští výkon práce zaměstnance na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

Nejprve se zastavíme u samotného ustanovení § 2 odst. 4 zákoníku práce, které je opakováno i v ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky. Podstata tohoto ustanovení umožňuje účastníkům pracovněprávního vztahu (tj. zaměstnavateli a zaměstnanci) dohodnout, že práci pro zaměstnavatele bude zaměstnanec vykonávat nejen na pracovišti podle pracovní smlouvy, ale i na jiném místě, které je s ním dohodnuto. Takto formulované ustanovení nijak nepodmiňuje ani formu, ale ani obsah takové dohody o výkonu práce na jiném místě. Tedy především není stanoveno, že tímto jiným místem musí být zcela konkrétně určená adresa. Ostatně bylo by zjevně absurdní, kdyby tímto dalším dohodnutým místem bylo např. bydliště pedagoga a tím by pedagog nesměl v žádném případě vykonávat sjednanou práci nikde jinde, než právě a jen na pracovišti nebo ve svém bydlišti (tj. doma). Absurdnost spočívá v představě, že kromě těchto dvou sjednaných nebo dohodnutých míst se pedagog nesmí při výkonu práce objevit nikde jinde. Případnou námitku, že je tedy možné takto dohodnout i více míst výkonu práce, je třeba odmítnout poukazem na fakt, že tvůrčí povaha pedagogické práce (která je jistě v této profesi žádoucí) znemožňuje předvídat, jaká další místa bude pedagog využívat v rámci výkonu prací souvisejících s přímou pedagogickou činností. Nabízí se tedy otázka, zda by takto dohodnutým dalším místem výkonu práce mohla být např. celá obec nebo ještě širší region. Odpověď musí být kladná, protože je ustanovení § 2 odst. 4 zákoníku práce dostatečně obecné a takto pojaté dohodě nepochybně nebrání.

Dále si všimněme, že právní předpis nestanoví ani formu této dohody o jiném místě výkonu práce. Tím se v této části podstatně liší od ustanovení § 34 odst. 1, písm. b) zákoníku práce, podle kterého místo výkonu práce (ve smyslu pracoviště) je povinnou součástí pracovní smlouvy a má tedy předepsanou (písemnou) formu. Tím zároveň dostáváme odpověď na otázku, zda má smysl takto dohodnout jiné místo výkonu práce právě v pracovní smlouvě. To samozřejmě možné je, ale tím jen oba účastníci rozšiřují výčet míst výkonu práce (ve smyslu pracoviště), jak to předvídá právě ustanovení § 34 odst. 1, písm. b) zákoníku práce. Jinými slovy – pokud již má dojít k dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o tom, na jakém dalším místě bude zaměstnanec vykonávat práci pro zaměstnavatele kromě pracoviště (pracovišť) sjednaného v pracovní smlouvě, má smysl tak učinit mimo pracovní smlouvu. Přitom forma takové dohody není nijak specifikována – nemusí proto mít povahu právě a jen písemné dohody.

Je tedy zcela na místě zásadní otázka, zda ve vztahu k tomuto ustanovení § 3 odst. 2 pracovního řádu (a tedy k ustanovení § 2 odst. 4 zákoníku práce) má vůbec ředitel školy vyvíjet vůči pedagogickým pracovníkům nějakou iniciativu. Řešení místa výkonu práce – a tedy otázky přítomnosti (resp. nepřítomnosti) pedagogického pracovníka na pracovišti po celou pracovní dobu – má totiž ještě další rozměr, který lze pro legalizaci žádoucího tvůrčího prostředí pro výkon práce pedagoga využít mnohem efektivněji.

Vyjděme z ustanovení zákoníku práce, které pracovní řád vůbec nezmiňuje. Jde o ustanovení § 2 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého mj. platí: Práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upravena odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Odchýlení není také možné od ustanovení ukládajících povinnost, to však neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance. Ano, jde o ustanovení, které do pracovního práva zavedlo uplatnění zásady „co není zakázáno, je dovoleno“. Připomeňme dále, že podle ustanovení § 2 odst. 2 zákoníku práce může k odchylné úpravě práv nebo povinností podle odstavce 1 dojít smlouvou a za podmínek stanovených tímto zákonem též vnitřním předpisem. Hledejme tedy, zda problém výkonu práce na jiném místě než je pracoviště zaměstnavatele nelze řešit právě využitím těchto ustanovení. Kterou povinnost zaměstnance zde vlastně řešíme? Je to povinnost uložená ustanovením § 81 odst. 3 zákoníku práce, podle kterého je zaměstnanec povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny. Za jakých okolností tedy lze tolerovat odchylku od této povinnosti uložené zákonem? Vzhledem k tomu, že jde nepochybně o odchylku, která je ve prospěch zaměstnance, lze ji provést podle § 2 odst. 2 zákoníku práce smlouvou nebo vnitřním předpisem. Proto se jeví jako mnohem účinnější řešení provést nikoliv jen dohodu o jiném místě výkonu práce podle § 2 odst. 4, ale postupovat právě podle ustanovení § 2 odst. 1 a 2 zákoníku práce. Podstatná výhoda tohoto řešení spočívá v tom, že dohodu podle § 2 odst. 4 by bylo nutné provádět s každým zaměstnancem individuálně (a k tomu připočítejme výše uvedené nevýhody tohoto řešení), kdežto tento druhý způsob umožňuje situaci řešit pro všechny pedagogické pracovníky a stejně. Jak tedy postupovat?

Ve vnitřním předpise vydaném podle § 305 zákoníku práce nebo v kolektivní smlouvě uzavřené s odborovou organizací lze uvést článek např. tohoto znění: Pedagogický pracovník je povinen být na pracovišti v  době stanovené rozvrhem jeho přímé vyučovací nebo výchovné činnosti a dozorů, v době zastupování jiného pedagogického pracovníka, v případech, které stanoví ředitel školy a které vyžadují přítomnost pedagogického pracovníka na pracovišti a v době stanovené pro spolupráci školy se zákonnými zástupci žáků.

Tímto ustanovením neukládá zaměstnavatel jednotlivým zaměstnancům žádnou novou povinnost – pouze připomíná, kdy je ze zákona zaměstnanec povinen být přítomen na pracovišti sjednaném v pracovní smlouvě. K tomu však takto formulované ustanovení zakládá individuální právo (nárok) zaměstnance povinnost stálé přítomnosti na pracovišti nesplnit, aniž by to bylo v rozporu s ustanovením právních předpisů.